VRCHOL, Vladimir Visockij

Zde vrcholy ční a mraky tu jsou
a laviny řítí se za lavinou
a kameny padají padají tvrdé jak pěst
zde příkrý je sráz a strmý je strach
a dá se jít jinudy obejít svah
my jsme však zvolili nejnebezpečnější z cest

Kdo neriskoval kdo nelezl sem
ten nemůže říct už vím jaký jsem
střípeček hvězdy je pro mne ten největší dar
tam dole je klid a tvrď si co chceš
tam za celý život svůj nenalezneš
setinku takových nádherných kouzel a čar

Hrát funébrmarš zde neuslyšíš
zde nevlaje flór a netrčí kříž
jen kámen tu zbude ten u něhož našel jsi klid
a na štítu hor kde bílý je led
tam plápolá pochodeň věčná jak svět
a to je ten vrchol jenž nestačil jsi pokořit

Ať mluví co chcou ať žvaní co chcou
smrt není věcí zbytečnou
je horší zemřít z chlastu či na kašel
a další už jdou a přijdou sem zas
a slunce změní za nečas
a dojdou tam kam tys už nezašel

Své stěny se drž a pevně se chyť
tam dole není záchranná síť
a kameny drolí se drolí se ze zrádných skal
sám sobě jen věř že stačí ti sil
věř skobě již jsi do skály vbil
a modli se aby tě pojistka držela dál

Tak lezeme výš a ani krok zpět
ač kolena únavou začla se chvět
a srdce by nejraděj vyběhlo k vrcholům hvězd
máš na dlani svět a dole je zem
jsi šťastný a trochu jen závidíš těm
těm dole kteří se chystají teprve lézt